Podrobnosti

Zobrazeno: 3797

Korupce jako bezpečnostní riziko ČR

Červnové hodnocení míry korupce v postsovětských zemích Zahraniční obchodní komorou Německa ukázalo na katastrofální a dlouhodobě se zhoršující situaci nárůstu korupčního jednání v prostředí veřejného rozhodování. V kategorii „Spravedlnost veřejných zakázek“ dostala Česká republika hodnocení 4,2 z možné pětihodnotové škály a zaujala tak jasně nejhorší místo mezi 24 hodnocenými zeměmi. Také v oblasti kriminality či kvalifikace zaměstnanců se ukázal jasný propad a Česká republika zůstala v celkovém hodnocení daleko za zeměmi, jakými jsou Albánie či Bosna a Hercegovina. Úroveň veřejného života se podle výsledků podobá více situaci na Balkáně nežli stabilní středoevropské zemi. Nárůst míry korupce v českém prostředí způsobuje v první řadě narušení pozitivních hodnot a postojů ve společnosti. Zároveň však také představuje zásadní ohrožení bezpečnosti státu, o němž není ze strany politických představitelů vůbec slyšet. Jaké jsou důvody k tomuto mlčení? Jak lze obrátit současný stav, kdy korupční síly rozhodují o tak významných otázkách, jakými je geopolitické rozložení sil, národní zájmy států na cizím území či ekologické veřejné zakázky a nastavování ekologických limitů?

Růst extremismu a odpovědnost politiků
V posledních měsících eskalují rasové a sociální nepokoje v oblasti severních Čech, jež mimo jiné ukazují nárůst konfliktů a extremismu v české společnosti. Běžní občané, mladí lidé i rodiče s dětmi se za veřejné podpory politiků účastní  protestů a pochodů, které se bez masové přítomnosti policie mohou změnit v davové násilí (například během pochodu v Rotavě protestovali proti přítomnosti Romů ve městě i samotní učitelé romských dětí). Vzniklá situace, která je také výsledkem bytové politiky a následného přesouvání sociálně nejslabších vrstev obyvatel do nejchudších regionů, je dále vyhrocována neonacistickými aktivisty i některými politickými představiteli, kteří veřejně obhajují rasistické postoje a podporují protiromské akce.  Lze přijímat nečinně slova volených politiků o "přemnožení Cikánů" a tolerovat účast nejvyšších státních úředníků na ultrapravicových setkáních? Neměli by tito lidé například nést finanční odpovědnost za enormní finanční náklady masivního nasazení policejních sil?
 

Tunel Blanka: vizitka pražského magistrátu 
Tunel Blanka bude po svém dokončení představovat nejdelší tunel České republiky i nejdelší městský tunel v Evropě. Pro většinu české veřejnosti však představuje symbol netransparentního jednání pražského zastupitelstva a nehospodárného zacházení s veřejnými financemi. Kdo nese za toto mrhání veřejnými prostředky odpovědnost a kdy volení zastupitelé svým voličům zodpoví na otázky o negativních ekonomických, ekologických a zdravotních důsledcích projektu? Tunel Blanka platíme my všichni, kdo a jak ale skutečně rozhoduje o jeho podobě?

Násilí v rodinách
Výsledky mezinárodních výzkumů násilí na ženách ukazují, že v České republice se za svůj život s některým z projevů fyzického ohrožení partnerem setkalo 38% žen. Mezi nejčastější projevy násilí patří facky, kopání či údery pěstí. Psychické násilí, zastrašování a ponižování jsou další formy násilí, o nichž se v české veřejnosti mlčí. Děti bývají nejčastějšími svědky domácího násilí, a to až v 62%. Ročně je přitom řešeno přes 5000 případů trestné činnosti na samotných dětech, kdy největší podíl deliktů tvoří násilné a mravní trestné činy. Otázka rodinného násilí včetně sexuálního zneužívání dětí je z velké části tabuizována, veřejnost a politická reprezentace o ní nechce slyšet. Jedinou činností k nápravě zůstávají osamocené snahy občanských sdružení. Jak probudit zájem veřejnosti a politiků o tento problém a o účast na jeho řešení? Omezit cyklus násilí v rodinách lze veřejnou diskusí, výchovou a terapií: jak je můžeme podpořit?

Hrdinové mezi námi
Koho lze označit za hrdinu v dnešní společnosti? Kde hledat hrdiny, kteří mohou sloužit jako vzor morálních hodnot? Jak ve svém projektu "Hrdinská imaginace" ukazuje americký psycholog Philip Zimbardo, hrdinou se může stát každý z nás. Hlavní strategií zla podle Zimbarda je, že nás svádí ne ve své odpudivosti, ale tam, kde se jeho přítomnost zdá minimální: v každodenních situacích jako jsou lež, šikana, nevinný podvod, zesměšňování nebo ponižování druhého člověka. Naše hrdinství spočívá v tom, že se proti takovému chování postavíme. Takové každodenní hrdinství omezuje šíření zla ve větším měřítku a podporuje růst hrdinů, kteří svým jednáním riskují mnohem více než jen nesouhlas nebo konfrontaci. I takoví lidé mezi námi jsou, ale veřejnost se o nich často nedozví. Cena Michala Velíška v Praze nebo Cena Salvator ve Zlíně jednoho takového hrdinu každoročně ocení. Potřebujeme se však o takových lidech dozvídat častěji než jednou ročně. Každý zná někoho, kdo vykonal hrdinský skutek: riskoval nezištně své pohodlí pro neznámého člověka nebo pro veřejný zájem. Jak můžeme přispět, občané, politici, podnikatelé, novináři, abychom více věděli o hrdinech mezi námi?

Sudety
Severočeská pohraniční oblast Sudet v sobě nese zásadní historické stigma rozkolu česko-německého obyvatelstva. Stejně jako současná krajina Sudet usiluje o kulturní obnovu, bojují místní obyvatelé a jejich potomci i generace nově příchozích o nalezení vlastní identity a vyrovnání se s historickou pamětí místa. Příběh Sudet a jejich obyvatel rezonuje v celé české společnosti a připomíná (ne)schopnost vyrovnat se s vlastní národní minulostí a čerpat z historické zkušenosti předchozích generací. Jak interpretovat dějiny sudetské oblasti? Víme o nich skutečně dost a naše děti, umějí ukázat oblast Sudet na mapě České republiky?

Zlo a jeho podoby
Otázka o původu zla je součástí západního myšlení od jeho počátku. Historický vývoj západní civilizace ukázal, jaké nejrůznější podoby na sebe zlo může brát. Válečné konflikty, autoritářské režimy, ideologická propaganda i zlo méně viditelné ve formě osobní nenávisti či nevšímavosti ze společnosti neustoupily ani po krutých historických zkušenostech dvacátého století. Naopak, o své slovo se zlo hlásí vždy tam, kde působí osobní i veřejná sociální a ekonomická nespokojenost. Lze vůbec proti zlu bojovat, a jakými prostředky? Je možné ohrožující zlo rozpoznat, a pokud ano, jak mu odporovat? Přináší technosociální změny v současné společnosti nové podoby zla, vůči nimž bychom měli být ostražití anebo jsme na prahu opakování sociálních nepokojů a válečných konfliktů lemující století minulé?
 

Výchova k národní hrdosti nebo k netoleranci, nekritičnosti, poslušnosti autoritám a ideologii? 
Z rozhodnutí ministra školství Josefa Dobeše dochází k zavádění výchovy k národní hrdosti do českých škol. Nutnost vyučovat nový předmět vysvětluje ministr Dobeš cílem zvýšit konkurenceschopnost českých žáků a studentů. Ministerstvo zdůrazňuje, že mu nejde o přikazování obsahu výuky, ale o nastavování nových trendů. Jaké trendy se však skrývají pod obecným názvem „výchova k národní hrdosti“? Jakými cestami se má ubírat výuka dějin na českých školách a na základě jaké metodiky a údajů si mají studenti vztah k národní identitě budovat? Lze udržet jednotný pojem „češství“ na českých školách a panuje vůbec ve společnosti všeobecná shoda na jeho obsahu?

Kauza Roman a Drobil ve světle ilegálního financování politických stran

Selektivní spravedlnost jako výsledek zasahování politiků do práce policie a soudů

Psychopati v politice a podnikání

Politická podpora lichvy a hazardu

Podněcování rasové nenávisti a další..